V Bradavicích pošesté - Život jde dál i bez Harryho…

XXXI. Život jde dál i bez Harryho…

Uplynuly dva týdny a o Harrym stále nikdo nic nevěděl. Chod školy pokračoval podle běžného plánu, nikdo však neměl na učení ani pomyšlení. Každý musel myslet na Harryho, každý doufal, že je v pořádku, každý doufal v naději lidstva, kterou byl právě on.
Profesorka McGonagallová byla po celou dobu velice nevrlá a dávala jim dvakrát více domácích úkolů než normálně. Profesor Kratiknot jim pro změnu nedával žádné.
Všichni učitelé byli stejně nervózní jako studenti a každý to projevoval jiným způsobem. Vlastně… téměř všichni. Jediné, co se nezměnilo, byly hodiny lektvarů s profesorem Snapem. Snape byl stále stejně přísný, stejně nepříjemný a Harryho odchod mu nijak nevadil. Ba naopak. Vypadal svěže, šťastně a dokonce se občas i usmíval…
Nejhůř Harryho odchod nesly Ginny s Hermionou. Ginny chodila po chodbách jako tělo bez duše. Neustále musela na Harryho myslet a z celého srdce si přála, aby se jí vrátil živý a zdravý. Jenomže dva týdny o něm nic neslyšela a tak se jí hlavou honily jen ty nejčernější myšlenky. S Hermionou to nebylo o nic jiné.
Ron to snášel o něco lépe. Nemohl popřít, že mu kamarád velice chybí, chtě nechtě však byl kapitánem nebelvírského famfrpálového družstva a to odvádělo jeho špatné myšlenky vždy, alespoň na chvíli, úplně pryč.
Ron, Hermiona a Ginny šli zrovna na hodinu lektvarů, když v jedné staré učebně zaslechli nějaké hlasy. Přimáčkli se tedy ke stěně a začali poslouchat…
„Můžu ti pomoct! Jestli to nezvládneš…“
„Nestarej se. Mám to všechno pod kontrolou.“
„Nebuď drzý, ještě pořád jsem tvůj učitel.“
„Jo, jenže jsi taky smrtijed, nebo snad ne?“
„Samozřejmě!“
„Tak vidíš. A teď se nestarej!“
„Říkám, nebuď drzý!“
„A já říkám, běž si po svých. Tobě tenhle úkol přidělen nebyl. Nemáš právo o něm nic vědět!“
„Počkej, někdo by nás mohl poslouchat. Ševelisimo!“
Od té chvíle Ron, Hermiona a Ginny už nic neslyšeli. Nepochybovali však o vlastnících hlasů - Malfoy a Snape.

***

„Mám tu blbou věc skoro hotovou, takže mu můžeš vyřídit, že to za dva týdny můžeme spustit přesně podle plánu. Tak už mě nech být!“ říkal právě Draco.
„O tom nepochybuji. Jenže si nesmíme dovolit žádnou chybu. Náš Pán tohleto plánuje hrozně dlouho a…“
„… a já ho nezklamu, tak se kruci přestaň starat!“
PLESK!
„Jak… jak… jak si můžeš dovolit na mne sáhnout?“ vřískl Malfoy.
„Chybí ti pevná ruka, jsi jen rozmazlenej fracek. A já tě varoval.“ Snape nebezpečně přiblížil svůj obličej k tomu jeho a pokračoval: „Nebuď drzý, měj ke mě respekt a budeme spolu vycházet.“
Draco na něj nasupeně pohlédl a pak vyběhl z místnosti, rudý jako ředkvička.

***

„Co myslíte, že mluvili o?“
„Cože? Jako o čem mluvili? Vyjadřuj se laskavě normálně!“ utrhla se Ginny.
Ron protočil oči. „No tak o čem?“
„Nevím a ani mě to nezajímá!“
„Ježiš…Harry by…“
„Jenže Harry tady není…“
„Jo, já vím…“
Nastala chvíle ticha.

***

„Jak ti mohla kruci zdrhnout?“ rozčiloval se Sirius.
„Prostě zdrhla. Nechápu, proč to pořád řešíš. Už je to dlouho!“ odpověděl James.
„Ale no tak! Sám přece víš, co se má stát a Gabriellin útěk tomu jen přidal. Copak ti vůbec na Harrym nezáleží?“
„Ale nemel hlouposti!“ okřikl ho James. „Samozřejmě, že záleží!“
„Tak proč ji nestáhneš zpátky? Ji i Helen. Vždyť můžeš! Můžeš jít… musíš jít na svět. Jako správce podsvětí máš tu povinnost. Sakra, Jamesi. Závisí na tom Harryho život!“
„Já vím. Ale nemůžu. Zikareli to zakázal.“
„Sakra, no a co? Harry je tvůj syn!“
„Nemůžu, Tichošlápku, nemůžu…“
„Ale ty musíš!“
„Život jde dál, Sirius. Můj i tvůj. Musíme plnit to, co se nám řekne. Pozemský život už se nás netýká.“
„Takže ti jde jen o tvůj vlastní krk, co?“
„Siriusi!“
„Promiň…“
„Život jde dál, kamaráde.“
„I bez Harryho?“
„Ano. I bez Harryho!“
„Pak je to ale špatný život a ty jsi špatný otec!“ zakřičel Sirius, vyběhl z Jamesovy kanceláře a ztratil se někde ve tmě.